...aneb Disneyho celovečeráky mě asi brzo zruinují.
Na tento film jsem se chystal dlouho, ale jak to u mě s filmy bývá, dostal jsem k němu až teď (aspoň že to). Že to je film pro mě, bylo jasné již u trailerů. Pocta videoherní kultuře a především její 8bitové éře? Sem s tím.
Hlavní hrdina Ralph pochází ze staré videohry Fix-It Felix Jr., ve které je tím, kdo ničí herní svět a klaďas Felix se svým kouzelným kladívkem mu v tom vždy zabrání. Poté co se Ralph neúspěšně pokusí připojit k oslavám 30. výročí vzniku hry, se rozhodne, že získá medaili (která je na konci vždy předána Felixovi) a dokáže, že umí být i dobrý a ne jen ničit. Opustí tedy svou hru a snaží se dokázat dobrotu svého srdce.
Možná se ptáte, proč jsem na to nešel do kina. Odpověď je jednoduchá. U nás bylo jen jedno jediné promítání v originále! A i když jsem o dabingu slyšel, že není špatný, tak radši jsem se k němu neodvážil. Především za to může má zkušenost s Muppety, kde dabing za sebou měl skvělé lidi (režisér Štěpán, který nás už roky těší dabingem k Simpsonům či Honza Maxián v hlavní roli Waltera), ale to provedení... V podstatě jediný, kdo mi přišlo, že se snažil, byl Jiří Lábus, který ale daboval takové štěky, že to moc pomoct nemohlo. A nechtějte, abych mluvil o překladu písniček. Prostě bych čekal, že Disney bude mít dobré dabingy, jak bývalo zvykem (a u seriálů stále je, říkal tu někdo Phineas a Ferb?).
Ale zpět k filmu. Trochu jsem se ho obával. Věděl jsem totiž, že ten videoherní svět je jenom výchozím místem a většina filmu se odehrává ve hře Sugar Rush, která sice dá vzpomenout na všechny ty Mario Kart a podobné praštěné závodní hry, ale v podstatě je obyčejným světem cukrátek. Ale...
Mám rád, když jsou světy propracované. A to tady oba jsou. Oba obsahují spoustu licencovaných postaviček/cukrovinek, díky kterým vzniká příjemný humor, ale hlavně oba mají jasná, stručná pravidla, kterých se celý film drží (narozdíl např. od Inception, kde se vám půlku filmu vysvětlují pravidla, aby se na ně v závěrečných fázích filmu hodil bobek). A tady je vidět, že obojí mají autoři tak v malíku, že se těšíte, kdy některá z těch her opravdu vyjde.
Co mě ale vylekalo, jak brzy se přešlo do cukrovinkového světa, ale nevadilo to. Proč? Z několika důvodů: Ralphova malá kolegyně Vanilopka je doslova k sežrání, ačkoliv se chová jako klasické dítě nadopované cukrem (a navíc má pixelexii) a nenechte mě mluvit o samotném Ralphovi.
Už dlouho se mi nestalo, abych se u filmu pro děti takhle ztotožnil s postavou. Zaprvé, vždycky jsem měl záporáky radši než klaďase (a tento snímek ve mně tento pocit jen prohloubil), ale hlavně můj celkový životní pocit je dost podobný tomu Ralphovu. Takže až mě někde na conu uvidíte běhat v kostýmu Ralpha, nedivte se.
A ano, je to film hlavně pro děti, který potěší dospělého (a samozřejmě nejvíc videoherního geeka) především z kraje a pak už na něj pomrkne jen občas (Konami kód použitý k otevření trezoru). Příběh je předvídatelný, ale na emocionální rovině funguje tak hrozně dobře (i tím, že místy scény schválně přehání, viz zamilování se Felixe do postavy ze střílečky Hero's Duty), že je vám to jedno. K tomu si přidejte skoro geniální dabing (Sarah Silverman jako Vanilopku, Jane Lynch právě ze střílečky Hero's Duty, ale musím vyzdvihnout hlavně šišlajícího Alana Tudyka v roli Krále Cukříka), geniální soundtrack, který mi asi zruinuje život, protože nemůžete mi provést nic horšího, než na jednu desku narvat úchylný japonský pop, Skrillexe a 8bitové synťáky (kdo ví o mé posedlosti skupinou Protomen, pochopí) a dostanete výborný koktejl, který sice není bez chyby, ale rozhodně na něj jen tak nezapomenete. Nedostanete tedy nového králíka Rogera, ale užijete si to, na to se můžete spolehnout!
Žádné komentáře:
Okomentovat