Recenze: Stephen King - Pod kupolí (kniha)

Obálka amerického vydání, ta česká je v mnohém podobná, ale není tak povedená.

Stephen King je nestorem světové literatury. Už skoro 40 let píše horory, které se často umisťují na vrcholu žebříčků prodejnosti. Přesto i mnoho jeho fanoušků si myslí, že mu to už nepíše tak jako před lety.

 Musím uznat, že i já mám nejradši jeho první romány (např. prvotinu Carrie), ale rozhodně jsou i lásky, které napsal později - můj nejoblíbenější román Misery vyšel až koncem 80. let a svůj opus magnum Temná věž dopsal až v roce 2004, ale přece jen Temná věž je takovou červenou nití Kingovy kariéry.

Ale i pokud tomu tak je, tak jedna věc Kingovy šla vždycky - ty nejrozsáhlejší romány vždycky byly ty nejlepší, ať už vezmeme To (přes tisíc stran), nebo již zmiňovanou Temnou věž (naházel jsem to do kalkulačky a těch sedm dílů vychází kolem 4000 stránek, navíc nedávno vyšel v angličtině další román z tohoto světa a i v jiných románech se na něj nacházejí odkazy). Na začátku Vás rozsah samozřejmě vyděsí (To jako King napsal historický román, kde vysvětluje pro něj důležité dobové reálie?), ale nakonec Vám to vůbec nepřijde.

To je naštěstí i případ románu Pod kupolí. Popravdě, mnohokrát jsem si u románu říkal: "Takhle chci psát v pětašedesáti i já!" Ale očividně Stephen King je stále velmi plný života a o nějaké tvůrčí krizi v tomto momentě už nemůže být ani řeč.

Pro ilustraci přidávám tento výborný nedávný rozhovor v Late late show Craiga Fergusona:

O čem to vlastně je? Není to snad jasné? Prostě vezměte si premisu s kupolí ze Simpsonů ve filmu a udělejte z toho kingovinu! V základu to nic víc není, ale nemyslete si, že by snad King tento film vykrádal. Možná pro něj byl pouze finálním kopancem pro jeho napsání, protože první pokusy učinil už někdy v 70. letech.

Prostor je typicky kingovský, opět se nacházíme v Nové Anglii (přesněji řečeno v Maine), jednoho dne zničehonic se nad městečkem Chester´s Mill zjeví tajemná kupole. Není vidět, na dotek skoro není cítit, nikdo neví, proč a jak se tam objevila.

Pro Kinga tím vzniká výborný prostor, který jeho postavy nemohou nijak opustit. Ty samozřejmě mají problémy a rozepře předtím, kupole je pouze eskaluje. U některých postav mi sice přišlo, že jsou tam pouze pro jednu určitou akci (policistka Jackie Wellingtonová), celkově ovšem vzniká zajímavá freska lidských osudů. Navíc King vytvořil jednoho ze svých nejlepších záporáků (ale Annie Wilkesová z Misery stále zůstává nepřekonaná).

"Velký" Jim Rennie je majitelem místního autobazaru, ale především druhý radní. Ten první je ale pouze loutka, doopravdy je to Rennie, kdo vede město a kdo po uzavření kupole se snaží zřídit svou malou diktaturu. Jeho domýšlivost dojde dokonce tak daleko, že se nebojí ani příkazů od samotného prezidenta Spojených států. Jediné, co ho chvílemi trápí, je arytmie jeho srdce.

Nejlepší na téhle postavě je, že není naprosto geniální, ale je natolik vypočítavá, že je schopná zareagovat a využít ke svému prospěchu cokoliv. Opět se u této postavy projevila má zvrácenost, protože i když je to takový hajzl, tak jsem se několikrát přichytil, jak mu fandím.

Jeho syn nezůstává příliš pozadu. Ten je typickým kingovským psychopatem (který zabije několik místních mladých děvčat a pak si s nimi chodí "hrát" do skříně), ale s drobným twistem: Má na mozku nádor.

Ono vůbec těch pro autora typických motivů je tady víc než dost: psychopati, náboženští fanatici (jak kostely podivných církví, ale především prapodivné křesťanské rádio), drogy (pod městečkem se nachází obrovská laboratoř na tvrdé drogy), halucinogenní stavy, alkohol atd. Vyskytuje se zde i příjemná intertextualita, např. se každou chvíli mluví o vězení Shawshank.

Pro spisovatele typických naturalistických momentů (hlava rozmetaná magnumem, člověk přejetý sekačkou na trávu) v knize sice tolik není, jenže mi přijde, že tohle King posunul na nový level. Udělá tak důležitý zvrat bez mrknutí oka, až jsem skoro nevěřil, že se to opravdu děje a musel jsem si danou pasáž radši přečíst víckrát.

King ve stručnosti potvrzuje, že je cynik, také si ovšem dokáže utahovat sám ze sebe: Jedna z postav přemýšlí o tom, že by se mohla dát na literární kariéru. Říká si, že přece jenom v intelektuálních kruzích najde uznání spíš s poezií, protože kdo by četl bichle o tisíci stránkách!

Prostě pokud máte Kinga rádi, neváhejte. Pokud jste od něj nikdy nic nečetli, můžete to zkusit tudy. Protože díky tomuhle románu King potvrdil, že ještě stále umí, a myslím, že se máme ještě na co těšit!